Krušnohorské lesy

Na přelomu našeho letopočtu se na Krušných horách vyskytoval souvislý prales. Systematické osídlování hor spojené s odlesňováním a zakládáním trvalých osad začíná až ve 12. století. Na území přicházejí na pozvání českých panovníků především prospektoři a kolonisté ze Saska, kteří zakládají rudné doly a rýžoviště. Nejvýznamnější byla těžba rud cínu a stříbra. Do období 14. století jsou datovány zmínky o existenci i vesnice Spindelbach, která se nachází v lesním masivu nedaleko města Výsluní. Ta je v současné době předmětem zájmu archeologů. Podle výrazné koncentrace kovových předmětů a strusky lze předpokládat, že se v těchto místech nacházela i sklárna.

Druhá kolonizační vlna přichází v době vrcholící těžby kovů v 16. století. Původní osady (Přebuz, Horní Blatná, Pernink, Boží Dar,Měděnec, Přísečnice, Hora Svatého Šebestiána, Hora Svaté Kateřiny, Cínovec) získávají statut hornických měst. Jáchymov byl s 18 000 obyvateli nejlidnatějším městem Českého království. V té době se stávají Krušné hory nejobydlenějšími horami Evropy. Bylo kolonizováno i náhorní plato v nadmořské výšce 700-1000 m n. m. s rozvojem hornictví. Kolem poloviny 16. století jsou datovány i první zmínky o existenci městečka Výsluní. Jako horní městečko na přísečnickém panství jsou datovány zmínky z roku 1558 a 1562. Královské horní město Výsluní je uváděno v pramenech z roku 1597.

Původní lesy rychle mizí, dřevo se spotřebovává při důlní činnosti a v milířích při výrobě uhlí pro hutě. „Dřevěné“ uhlí se vyrábí i z rašeliny, produkuje se i popel a smola. Úpadek hornictví nastává během třicetileté války (1618-1648). Důlní činnost v celých Krušných horách utichla s uzavřením posledního středoevropského železnorudného dolu na Měděnci v roce 1994.

Lesnictví náhorní plošiny Krušných hor je v souvislosti s rozvojem dobývání a zpracování rud i přílivem obyvatelstva poznamenáváno potřebou dodávek stavebního i palivového dříví. To vedlo k významnému odlesňování náhorní plošiny Krušných hor.

Ve dvacátém století se s rozvojem energetického a těžebního průmyslu v podhůří Krušných hor zejména v oblasti podkrušnohorské pánve zhoršil zdravotní stav lesních porostů.

V těchto letech se často hovoří o ekologické katastrofě, která postihla náhorní plošinu Krušných hor. Extrémní imisní zátěže způsobily celoplošné odumírání smrkových porostů.

V průběhu 70.-90. let 20. století byla náhorní plošina Krušných hor v centrální části z většiny odtěžena. Na mnoha hektarových holinách byly zakládány porosty náhradních dřevin, zejména z dřevin exotických druhů smrku a borovic. Tyto porosty splnily půdoochrannou a vodoochrannou funkci původních lesních porostů, a proto po zlepšení zdravotních podmínek (zejména snížení obsahu síry v emisích energetických zdrojů) v období konce 20. a počátku 21. století mohou být přeměňovány výsadbami cílových původních dřevin (SM, BK, JD a další).