Léčba Krušnými horami

Opět jsem si naordinoval léčbu s názvem diagnózy Krušné hory. Nastal čas podzimu roku 2013 a to je pro mne neklamné znamení pro návštěvu centrálního Krušnohoří, za což já osobně považuji místa od Božího Daru po Přebuz.

Rok předtím jsem udělal něco podobného, ale to bylo přímo impulsivní, rozhodnutí dílem okamžiku, chtěl jsem prostě jen z mlhavé kotliny za sluníčkem , vzniklo z toho několik parádních dní. A pokud na dotaz : „drahá, mohu na dva dny vypadnout? Jeď si na tejden, ať si odpočinu“ nebylo co řešit.

Byl to úžasný cyklovýlet Útěk do hor za sluníčkem, den první ..

Diagnóza letošního roku byla již několik dní dopředu naplánována.

Jak už se to stává pomalu železnou pravidelností, je to vlastně takový několikadenní cyklovýlet na již známá místa, na kterých si pak začnu všímat ještě větších detailů, aby se mi řádně vryly do mysli .

Jsou to úžasná, zádumčivá místa ty bývalé Háje, bývalé Luhy, Hřebečná, Bludná, Stráň, Mrtvý rybník …

Z Chomutova vlakem na Kovářskou, kde již zprovoznili nový mostek na silnici Kovářská – Háj.

V čase mé návštěvy vlastně došlo v rámci Krušných hor k celkem důležité akci. Krušné hory a jejich nejvyšší bod, tedy Klínovec se dočkal znovuzrozené rozhledny. .

Má diagnóza je zároveň odpočinout si od lidského hemžení, proto i návštěva rozhledny na Klínovci proběhla již před oficiálním otevřením 28. října 2013.

V těchto dnech to rtuť v teploměru dokázala došplhat až k 15°C, což na konec října bylo neuvěřitelné. O Krušných horách se tvrdí, že osm měsíců je zde zima a zbytek roku mrzne.

Občas jsem se potuloval na kole, jeden den jsem dokonce zvolil pěší tůru, sám samotinký.

„Žeru“ ty chvíle, kdy jsem v Krušných horách, kdy jsem sám, kdy si den trávím dle svého, kdy si večer skočím do hospůdky, kdy se probudím jak mé tělo určí a podaří se nějaký ten obrázek