O stromech. I těch krušnohorských

Krušné hory jsou plné příběhů.

Součástí těchto krušnohorských příběhů jsou stromy. Také mají svá vyprávění, prožitá i ty které nastanou. Jen jsou nám utajené, ale nikdo nám nebrání ke každému si svůj příběh vytvořit.

Obdaří nás mnohem větší kreativitou, krásou a poctivostí, než nám nabízí všemožné celebrity, usilující o obdiv publika, čekající na klaku, na pochlebováni na osvětlených molech. Odívajících se do drahých rób, ověnčených do neméně nákladných náhrdelníků obtěžkaných drahokamy. Při slavnostech, kdy se všichni zbožňují, rádoby objímají.

Stromům stačí jen to, co jim nabídne sama příroda, a ta má kreativity na rozdávání. I ve své nahotě se umí za pomoci počasí vyšňořit až jak se říká zrak přechází.

Když si navíc vezmou šat umí neobyčejně sladit barevnost s okolím, žádné laciné cetky.

V symbióze s přírodou umí neskutečně tvořit, umí zatančit, zavlnit se.

Jsou i flexibilní, dokáží spolu žít v harmonii, aniž by si překážely. Pomáhat si, když krušnohorské vichry a mlhy nemají slitování.

Zároveň se najde spousta soliterů. Ač zdají se být opuštěni, asi stejně budou šťastní. Mohou si více užívat sluníčka, mají ho víc pro sebe i když na druhou stranu hůře se brání mlhám a poryvům větru. Můžeme být různě pokřiveni, sehnuti, hlavně že máme rovnej charakter.

A stejně se najdou chvíle, každý samotář si užije pocit slávy jako by byl osvícen v záři reflektorů na svém molu, které je věčné.

Stromy jsou celebrity bez falše, jejichž koncertů a ceremoniálů se rád zúčastňuji, zvlášť těch krušnohorských.