Jsou to vlastně obrázky tvořené na pětníku, jen jsem nechal plynout čas.
A snaha splynout s dějem, který se odehrává každé ráno, avšak pokaždé s jinou kompozicí. Kdy sama příroda je scenáristou, kameramanem. Co nejméně tu přírodu rušit, aby nepoznala, že v jejím nitru cizák je.
Zhruba dvě hodinky vydržel, jen trochu měnil pozice, poodešel o pár metrů v hluboké, zrána orosené trávě a neřešil, že byl durch promočen.
Otáčel se kolem své osy a snažil se, aby neutekla ani vteřina děje, příroda je totiž úžasný kinematograf.
I když teď vlastně scénárista nebyl potřeba, děj vycházel z reality.
Je to vlastně takový mikrosvět, kdy i uprostřed léta není nouze o mlhy, Důvodem je mělké údolíčko s protékajícím potokem , vše obklopené lesy.
Stojíte v místech a víte že se narodí sluníčko, čekáte na zrod nového dne, v tom svítání si uvědomíte jak vše utíká, i to sluníčko během chvilky zmizí z horizontu.
Avšak pro taková rána jsem schopen akceptovat i nejhorší vynález lidstva, budík ))
Nazval si toto místo Horním Jelením.