Podzimní víkend v Krušných horách

V zásadě mne ovlivnily dvě ženy, nepočítaje v to mamku, ta mne stvořila a vytvořila dle svého nejlepšího svědomí a vědomí, děkuji Ti do obláčků mamčo.

Tou první byla Jíťa, která tehdy pronesla tu spásnou větu „Pojď Martine koupíme si kola“. Ač s nelibostí souhlasil, pak alespoň začal bez cíle ty Krušné hory malinko poznávat. V těchto článcích jsou mé malé zpovědi, které vysvětlují jak důležitá to byla věta „Pojď Martine koupíme si kola „…Moje malá zpověď a Tam někde nad Chomutovem.

Do dneška si vyčítám ty časy, kdy dělávala recepční na Zámečku pod Klínovcem, často tam za ní jezdil a pobýval. Mohl jsem poznávat a učit se své první postpubertální krůčky v horách. Pro mou životní změnu vnímání a poznávání Krušných hor by to byl ideální start up. Z těch nejvyšších kopců Klínovec – Fichtelberg které byly na dosah, jsem mohl dále pronikat do jejich lůna. Já však jen ochutnával jak na Zámečku mají vychlazené pivo. A přírodu poznával skrz okenní tabule. Do dneška si to vyčítám a nafackoval bych si. Až bych si čelo omlátil o ty skleněné tabule.

Tou druhou pak byla Míla, která mne nasměrovala do nitra Krušných hor. Hodiny před výlety hledala detaily, titěrnosti v papírových mapách co-kde-jak. Kdy mobily byly ještě dost hloupé navíc s tou dlouhou anténkou a mapové podklady pro mobily se teprve vymýšleli ve vývojových centrech. Objevovala nepoznané, mnohé od ní pochytil. Díky tomu objevili v dávnověku třeba i přečerpávací přehradu Markersbach. Pro hledání a objevování míst neznalých je fakt dobrá. A ač v mapách znalá mnohokrát zakufrovali, i třeba na zmíněnou přečerpávačku malinko sjeli. Sice si zajeli ale do cíle dorazili))

Na druhou stranu mělo to své kouzlo, nikdy nebyla jistota, že na daný cíl opravdu dorazíme či se nabízela šance, že objevíme neznalá zákoutí. Dnes už je turistika s pomocí mobilních map povětšinou nudná, bez překvapení. Navíc díky mobilům je vše po tisící nafocené.

Však také vymyslela i tento výlet, jak skloubit hromadnou dopravu s pěší tůrou, jak si projít bez automobilu za víkend Krušné hory tam, trochu na západ od centrálního Krušnohoří.

V pátek nabídly hory krásné, slunečné podzimní počasí dlouhých stínů, barevně voňavé Krušnohoří. Vlakem do Vysoké Pece odtud pošlapat si přes Havraní vrch směrem na Chaloupky, v kterých se objevíme z jinačího směru než klasicky z Přebuze do Nových Hamrů. V těchto místech najdeme i spoustu z části zasypaných sklepů bývalých Chaloupek. V podzimním čase, již bez lidí krásné místo na rozjímání.

Odsud 8km do Nových Hamrů a vlakem do Horní Blatné. Zde i ubytování. A hned ráno za obrázky. Do své oblíbené lokality. Zatímco v pátek sluníčko hladilo, v sobotu zrána měly Krušné hory v tomto mikroklimatu opačnou dimenzi. V Blatné bez jinovatky, stejně tak okraji sejp, stačilo však sejít pár metrů do jejich nitra a cítite jak štípe mráz. Neskutečné. Byla totiž tlaková výše s kontinentálním prouděním, tudíž jasná, chladná rána.

Po půl hodince se však paprsky sluníčka začínají opírat do horské krajiny a nálada přírody se vracela do páteční podoby. I v tomto mne Krušné hory přitahují, jsou plné proměn.

A nabité svou historií. Procházka podél Blatenského vodního příkopu přes Bludnou na Červenou Jámu dalo zavzpomínat na naše předky. Unikátní konstrukce umělého kanálu, užívaného k těžbě rud a jako energetická základna pro průmysl v Horní Blatné. Voda z božídarských rašelinišť byla používána na rýžování a na pohon strojů nejen v dolech na Hornoblatensku. Výstavba příkopu začala v roce 1540 a dnes je upravena převážná část z celé 12-ti km. trasy.

Z Červené Jámy zpět na Blatnou, prostě nehonit rekordy, jen se nabíjet před nadcházející zimou. A v toku času je vidět, že na letošní zimu jsou potřebné pořádné akumulátory.

Horní Blatná je skvělá, že se odsud se můžeme vlakem přes Vary dopravit pohodlně do Chomutova.