Svět rašelinišť v Krušných horách

Hřeben Krušných hor je se svými vysokými srážkami a nízkými průměrnými ročními teplotami typickou oblastí, kde se rozprostírají vrchoviště. U rašelinišť našeho zájmového území se ve většině případů jedná o svahová rašeliniště, která se v průběhu tisíciletí vyvinula ve vrchoviště, která však byla mezitím silně poškozená.

Rašeliniště jsou zcela neobvyklým biotopem – nejedná se ani o vodu, ale ani o pevninu. Vznikají tam, kde je k dispozici více vody, než se může odpařit.

V místech, kde přebývá voda, se nemohou zbytky rostlin z důvodu chybějícího přístupu kyslíku zcela rozložit. Ukládají se ve vrstvách a tím vzniká rašelina. Za rok přibude přibližně jeden milimetr rašeliny.

Rašelina se na sebe vrší a neustále roste do výšky. Rašeliniště, které vyrostlo nad hladinu spodní vody a je doplňováno pouze srážkovou vodou je nazýváno vrchovištěm.

Rašeliniště jsou velkou zásobárnou vody. Jejich rozsáhlé mechové polštáře a silné vrstvy rašeliny působí jako obrovské houby. Zmenšují riziko vzniku povodní a zároveň vyrovnávají místní klimatické výkyvy. Srážková voda v intaktních rašeliništích pomalu prosakuje nejsvrchnějšími vrstvami půdy – voda se přirozenou cestou filtruje, čistí od emisí a jemného prachu.

Rašeliniště působí na globální klima. Akumulují více uhlíku než jakýkoliv jiný ekosystém na světě. Rašeliniště zadržují oxid uhličitý a přeměňují jej na uhlík, který se ukládá v zemi. Pokud se rostliny zcela nerozloží, tak se přesto podstatná část oxidu uhličitého nikdy nevrátí zpět do atmosféry.

Pokud rašelinné plochy vyschnou, zreaguje uhlík vázaný na zbytky rostlin, s kyslíkem. Následkem toho je uvolnění obrovského množství CO² do atmosféry. Tento plyn značně přispívá k oteplování podnebí. Uvolňuje se i rajský plyn (N2O), který na změnu klimatu působí ještě účinněji. Degradovaná rašeliniště se tak stávají zdrojem skleníkových plynů. Revitalizací rašelinišť se významně zasadíme o ochranu klimatu.

Rašeliniště jsou domovem vysoce specializovaných živočichů a rostlin, jejichž zástupci se velmi dobře přizpůsobili místním podmínkám. Mnoho těchto druhů je však ohroženo vyhynutím nebo již vyhynulo, protože se po ztrátě svého stanoviště nemohly přesunout jinam. Z tohoto důvodu jsou živočichové a rostliny rašelinišť a jejich typická přírodní stanoviště obzvláště chráněna.

Rašeliniště uchovávají svědectví o regionu a jeho kultuře, podnebí i vegetaci. Živočichové a zbytky rostlin v nich zakonzervované, podávají informace o předešlých tisíciletích.