Orasín

Orasín, německy Uhrissen, od roku 1954 část obce Boleboř, leží v nadmořské výšce 565 m. Jeho dolního okraje se dotýká horní tok řeky Bíliny, jejíž údolí se od Orasína dále po proudu nazývá Telšské.

O vzniku Orasína se nedochovaly žádné písemné zprávy, jen pověst. První zachovaná zpráva je až z roku 1383: „Nuwe Seeberg. rnit zoll in Gottirsdorf und zcu Wrasin.“ Tato zpráva nic bližšího o Orasínu neříká, takže není jasné, jestli k Novému Žeberku patřilo jen clo u Orasína nebo i vesnice. V každém případě však od roku 1454 Orasín patřil již k panství Červený Hrádek. Byl uveden v kupní smlouvě, podle které koupil panství Nový Žeberk Albert z Konipas, pán Červeného Hrádku.

Další zpráva je ve staré orasínské kronice a vztahuje se k 21. září 1577. Začíná slovy: „Já August z Gersdor-fu a Červeného Hrádku“ a končí jeho podpisem i pečetí. Je to opis originální listiny, podle které Gersdorf předal třinácti orasínským usedlým pozemky u bernovské cesty do dědičného užívání. Předtím je měli jen v nájmu.

Začátkem roku 1579 ale Gersdorf Orasín prodal spolu s Boleboři Linhartu Štampachovi ze Stampachu, majiteli ahníkovského panství.

Po porážce stavovského povstání byl Janu Jindřichovi, synovi Linharta ze Stampachu, majetek zabaven včetně Března se statkem Boleboř, ke kterému patřil také „Vrasin“ a další vesnice. Orasín pak byl po několika převodech připojen přímo do panství Ahníkov.

Orasín býval velkou a bohatou vesnicí. I po třicetileté válce, která ves značně poškodila, bylo zde roku 1654 12 sedláků, 8 chalupníků a 8 poddaných, žijících tzv. na obci. Pět zdejších usedlostí bylo ještě pustých, znovu neosazených. Většina stavení ale byla špatná, po válce ještě dostatečně neopravena.

V roce 1725 se Orasínu již zase vedlo docela dobře, proto se rozhodli postavit si „ke chvále Boží a na počest Bolestné Matky Boží“ ve vsi kapličku. Téhož roku byla kaple vysvěcena a dosud stojí uprostřed vsi, jen zvon byl nahrazen menším.

Podle Tereziánského katastru českého pracovali r. 1748 v Orasíně 2 tkalci, 2 tesaři, truhlář, kovář, krejčí a byl zde i učitel -měli tedy již školu. Dále zde byl na nestálé vodě mlýn o 1 kole a další o 2 kolech. Schaller ve své topografii z roku 1787 uvádí v Orasíne 41 domů a stejný počet uvádí o sedm let později i Soupis panství Ahníkov – Prunéřov. V něm jsou již obyvatelé rozděleni na sedláky (6), půlláníky (4), chalupníky (10) a domkáře (21). Celkem tam tehdy žilo 234 „duší“. Orasín ale již nebyl bohatou vesnicí. |e tam přímo uvedeno, že lidem se tam žije špatně, že většina se živí pěstováním lnu, předením, tkaním plátna, obchodem se dřevem a chovem dobytka. Jeden sedlák tam měl vlastní cihelnu a u vesnice byla také stoupa na tříslo.

Ani v 19. století se zde zemědělství nevyplácelo, jedině zdejší kapusta byla známa vynikající jemností svých listů. Obyvatelé se věnovali spíše soustružení dřeva, uměleckému truhlářství a paličkováni krajek. Orasín, stejné jako Kalek, dodával na trh hezké kuchyňské náčiní.

Na přelomu 19. a 20. století zde stály 2 pily, 2 mlýny, 2 soustružny dřeva, výrobna šindelů a 3 hostince. Škola zde ale již nebyla, děti chodily do Boleboře.

V roce 1906 byl v Orasíně založen sbor dobrovolných hasičů. Hned v dalším roce zasahoval při požáru zdejšího mlýna. Orasín má prvenství ve zřízení správní komise v květnu 1945, vznikla hned 4. května.

Orasín byl již za 1. republiky vyhlášeným letoviskem a oblíbeným rekreačním místem je i nyní. V roce 1995 byla zdejší kaplička na náklady obce Boleboř opravena a byl do ní zavěšen malý zvon. Zvon ze značně zchátralé věžičky blízkého domu byl roku 2000 přenesen do věže kaple v Boleboři. Před domem č. p. 16 stojí novodobá výklenková kaplička se soškou P. Marie, která nahradila zmizelou sošku sv. Jana Nepomuckého z r. 1743. Na soukromém pozemku u domu č. p. 46 je smírčí kříž s letopočtem 1626, přenesený sem z Okořína.

Zdroj: Zdena Bittnerová : Obce chomutovského okresu