Tento cyklovýlet považuji za jeden z těch náročnějších. Jak délkou tak reliéfem. Poznal sem zde nejtěžší stoupání po asfaltu, na mapce jej najdeme na 40 – 41 km.
Znovu už bych toto stoupání nešlapal, raději bych z kola slezl, nebo raději použil souběžně vedoucí silnici, která se příjemně klikatí.
Když cyklista ví co ho čeká o to hůře se to pak znova šlape.
Česká část Krušných hor je spíše rovinatější, ale v německé části je to samé nahoru – dolu. A když si spočítáme, že máme před sebou čtyři větší či menší sídliště, která jsou v údolí, čekají nás nejen čtyři sjezdy, ale i stejný počet stoupání.
A abych si to ještě zkomplikoval objel sem celý Pöhlberg po modré turistické značce, kde však narazíte na pozůstatky, které jsou spjaty právě s historií těžby v okolí kopce Pöhlberg. Je to oblast, která usiluje společně s dalšími místy hornické krajiny Krušnohoří k zápisu na seznam světového dědictví UNESCO .
Z rozhledny je parádní výhled, pod námi je Annaberg, v dáli na německé straně si můžeme např. všimnout na horizontu jediné přečerpávací elektrárny v Krušnýh horách. Neuniknou nám ani nejvyšší vrcholy Krušných hor – Klínovec a Fichtelberg.
Na západní straně Pöhlbergu najdeme i čedičové varhany.
Do samotného centra města Annaberg jsem nezavítal, objel sem jej po žluté turistické do městečka Königswalde, kam sem musel sjet, abych opět poté šlapal do Jöhstadu.
V Jöhstadu vzal můj itinerář v hlavě za své, už sem jen přemítal jakou nejkratší cestou a s co nejmenším převýšením se dostat zpět do Chomutova.
Na české straně, u Přísečnické přehrady pak přišla vhod Karlova studánka .
Nejkratší a nejlehčí cesta se mi tedy nabízela od studánky asfaltkou na červenou turistickou, vedoucí stále po asfaltu do Nové Vsi, po staré silnici č.7 a přes Křimovskou přehradu do osvěžovny na I. mlýně.
Ale přes tu dřinu, cyklovýlet se vydařil. Co více si přát?