Pod tmavočervenými jeřabinami aneb Jeřabinka

Můžeme je považovat za jeden ze symbolů hor na pomezí léta a podzimu. Dny se začínají zkracovat, přidávají se chladná rána, pak se začínají zviditelňovat.

Z léta jsme si zvykli na uklidňující zelenou barvu přírody, když se do ní začne pomalu vkrádat červeň. Ano, mám na mysli jeřabiny. Sice to nejsou nijak mohutné stromy, ale pokud se obsypou plody je nač se dívat.

Jeřabiny nejsou jedovaté, jsou jen nepoživatelné. Existuje však druh jeřabin, který je jedlý a chutný. Jak jej poznáme?

Podle listů. U jedlých jeřabin má zoubkování do jedné třetiny až jedné poloviny části listu. Další způsob nám odhalí bubák – nejedlé jeřabiny tam mají křížek a ty jedlé hvězdičku.

Pokud si nebudeme jisti, můžeme zvolit další způsob jak je rozeznat – ochutnat. Jen ty nejedlé jsou hrozně trpké a přímo hnusné. Brrrrr.

Ty jedlé jsou nasládlé, obsahují vitamín C stejně jako šípek a dvakrát více než citróny. Kromě vitamínu A a C obsahují ještě karoten. třísloviny, pektin a vysoký podíl vlákniny.

Tak koštuji, zatím se po každém ochutnání tvářím trpce, snad se někdy dočkám blaženého úsměvu.

Někdy je však člověk rozumný a umí i myslet. A vymyslel Jeřabinku. Jest to pálenka, 46% alkoholu – jemná, trochu trpká, lehounce nakyslá s nezaměnitelnou chutí.