Za západem na Mědník

I ty Krušné hory ztrácí tu opuštěnost, zádumčivost. Doba je pokročilá. Internet, sociální sítě, „moudré“ mobily, v nich foťák. Dnes není problém kamkoli dojet autem a na posledních pár set metrů vyndat „moudrou“ aplikaci, která nás dovede kam chceme, je téměř umění zabloudit a pak tajemně objevujeme Krušné hory. Příroda a hory ale patří všem, bohužel ne všichni se v ní a k neumí chovat.

Při hledání s papírovou mapou to byl adrenalin, najdu nenajdu cíl? Mnohokráte zakufroval, někdy ani nenašel, či až na několikátý pokus.
Jde to ruku v ruce s rozšířením e-kol. I když v žádném případě je neodsuzuji. Mám ve svém okolí spoustu kolařů, dříve výborní cyklisté, dnes důchodci. A zdravíčko nefunguje pořád stejně. A když v těch horách vyrůstali, milují je, tak proč nevyužít e-kola?).

Na e-kolo zatím nemyslím, i když v toku času asi proč ne. Jelikož nejsem „autista“, pro poznávání hor slouží nohy, běžky, kolo, veřejná doprava. Jediné co vlastně používám je ta moderní mapa, papírová nenávratně skončila v šuplíku.
Mezistupněm v tomto jsem používal aplikaci od Google, u nich se musela stáhnout konkretní výseč mapy, jenže ještě nevěděl, že se musí každý měsíc aktualizovat, jinak se stala nefunkční. Jednou se mi to v německých hvozdech vymstilo. Nenechám proto na tu českou dopustit. Pro mne osobně je fotografování o to náročnější když nejsem „autistou“, na druhou stránku si musím ty obrázky jak si sám říkám vybojovat, postě si za obrázky dojít. Ale zas mám pocit, že si ty hory užívám tak nějak bez stresu, jak se říká na pohodu.

Ač vlastně lidi zaplňují Krušné hory, vymyslel si výlet, který byl o opuštěnosti, zádumčivosti. Tedy až na samotný Měděnec, či Mědník. Ale ten západ za to stál.

Cesta rychlá, ač využil hromadnou dopravu, tak žádné hromadné návaly. Motorákem do Klášterce cestoval úplně sám, v autobuse do Perštejna nás bylo tolik, že by i prsty na jedné ruce převažovaly.

Záměrem byl cíl a focení Mědníku při západu. A při tom mém toulání po Krušných horách se vždycky ty hory s něčím vytasí. Tentokráte se pochlubily skvěle, tasily zbraň velkého kalibru.V Perštejně po sněhu ani památky, cestou jen malinko pocukrováno, ale pak jen samotný Mědník ve sněhovém pohledu se mi nabídl.

K Mědníku vyrazil jak v té pohádce – bylo to přes hory a údolí, poznal Rájov, přes údolí Krememühle a Kamenné.