Důl Otto u Přebuzi

Hornictví v Přebuzi má dávnou historii. První, avšak nedoložené zmínky pocházejí již z období mezi 12. a 13. století a založení obce je spojováno s bohatými nálezy cínové rudy na horním toku říček Rolavy a Rotavy.

Nejrozsáhlejší rýžovnický okresek se nacházel po obou stranách katastrální hranice Přebuz – Rolava. Pozdější dolování mělo značný rozsah, na staré nedatované mapě je zakresleno 45 těžených „žil“. Pro kontrolu báňského podnikání a výnosů zřídili Šlikové r. 1556 na Přebuzi horní úřad, odkud pocházejí další sporadické písemné zmínky. Začátek třicetileté války zastihl hornictví na Přebuzi ve značném útlumu.

Povzbudivým signálem pro oživení odbytu cínu se stal vynález pocínování železných plechů. Tato výroba byla údajně poprvé na světě zavedena v Čechách a v Sasku záhy po r. 1600. Příčiny pozvolného úpadku hornictví vězely v tom, že s přibývající hloubkou šachet se zvyšovaly náklady na čerpání důlních vod a že došlo ke zdražení důlního dříví z panských lesů.

Bývalý důl Otto byl součástí nejvýznamnějšího cínového okresku oblasti. kde se těžil cín (tedy spíše cínovec), a to až do konce II. světové války. Teď jsou jámy zasypané, ale i tak objevíme třeba pozůstatky hlavní šachty se zachovanou konstrukcí těžní věže (technická památka), 45 řad propadlin – pinek, ústí štol, haldy rudniny a hlušiny, skelet úpravny rud, kalové rybníky, v okolí sejpy a vodní příkop. Tiše a celkem bez povšimnutí to vše zarůstá lesem.

Pinky což je vlastně i jeden ze symbolů Krušných hor jsou jamkovité nebo trychtýřovité prohlubně terénu, které vznikly zavalením vyrubaných podzemních prostor nebo povrchovým dobýváním nerostů.

Snad nejznámějším dolem v okolí je vzdušnou čarou tři kilometry vzdálený cínový důl Sauersack u Rolavy,