Znovuobnovená vyhlídka na Liščím vrchu u Tatrovic

V rámci oslav svatovavřinecké pouti byla 9. srpna 2014 slavnostně otevřena znovuobnovená vyhlídka na Liščím vrchu u Tatrovic. Bájný kopec Föllerberg (také Felderberg, česky Liščí kopec) byl pojmenován podle velkého množství bramborových polí (Felder = pole), které zde v 18. století začali budovat obyvatelé z blízké vesnice Tatrovice. Cestou k vyhlídce je možné si v lese všimnout mnoha zpola zarostlých kamenných zdí, které sedláci stavěli na hranicích svých polí z kamenů nalezených v neúrodné půdě hory. K Föllerbergu se váže i mnoho pověstí, z nichž nejznámější je pověst o pokladu nesmírné hodnoty ukrytém v nitru kopce…

„Kdysi pásl pasáček z Chodova své stádo na úpatí Föllerbergu a zatímco se jeho ovečky klidně pásly, vylezl chlapec na kopec, kde našel u skály nádhernou květinu, která se mu natolik líbila, že ji utrhl a zastrčil si ji za klobouček. Unaven výstupem na kopec ulehl na kámen, když v tu se za ním ozvalo třesknutí a když se polekaně otočil, uviděl ve skále otvor, v kterém stála bíle oděná paní a mile mu kynula rukou, aby ji následoval. Chlapec ji poslechl a vešel otvorem do velkého bílého sálu, který byl pln zlata, stříbra a drahého kamení. Bílá paní pobídla chlapce, aby si vzal z pokladů všechno, co jen bude chtít a kolik bude chtít. Chlapec odložil svůj klobouček s květinou na kámen a začal si plnit kapsy zlatem a stříbrem.

Když měl kapsy plné a chtěl odejít, řekla mu paní „Nezapomeň na to nejkrásnější!“. Tím myslela květinu na kloboučku, která otevírala poklady v horách. Ale chlapec toho nedbal, nechal klobouček ležet na kameni a s plnou náručí pokladů z jeskyně odešel. Jakmile však vyběhl ven, skála se za ním s třesknutím zavřela a kopec zůstal pro lidské pokolení již navěky zavřený.

Jen ten, kdo najde znovu čarovný kvítek na svazích Föllerbergu, jen ten bude moci znovu horu otevřít a odnést si její poklady.“

Pro obyvatele blízkého Chodova mělo toto místo zvláštní význam – z žádného jiného vrchu v okolí nebylo tak krásně vidět na celé chodovské údolí. V době, kdy ještě nebyl výhled kryt stromy, bylo možné přehlédnout široký obzor od (dnes zaniklé) Smolnice a Božičan na levé straně, až k Vřesové a Sokolovu vpravo. Skále, před kterou stojíte, proto říkávali místní Němci „Chodaublick“ – chodovská vyhlídka – a byla pro mnoho rodin oblíbeným místem nedělních výletů. Následkem nuceném vysídlení původního německého obyvatelstva po roce 1945 došlo k narušení místní paměti a chodaublick upadl v zapomnění.

Teprve až díky vzpomínkám původních chodovských obyvatel, dnes žijících v Německu, byla vyhlídka znovuobjevena a může se opět stát tím, čím bývala – místě zastavení nad údolím, které je pro místní obyvatele domovem.

Použito : chodauer.blogspot.cz