Zkraje zimy z kraje drsného počasí

Z kraje, kde i zkraje zimy umí počasí ukázat svou chladivou tvář a provětrat líce.

Při začínající zimě vyrazit na pěší tůru z dolin, kde není sněhové vločky a stačí nastoupat pár set metrů blíže k oblakům a pohled na svět se změní. A umí být tím pádem zajímavější.

Ale umí i překvapit, když začíná zimu střídat polehounku jaro.

Onehdy povídá ztrativší se Zrzka „Pojď vyrazíme ještě na běžky“. Nezbylo mi nic jiného než zakroutit hlavou, aniž by musela postřehnout, myslet si své, vzít běžky a cupitat. Byly již totiž první březnové dny, po sněhu v nížině ani památky a sluníčko už téměř vybízelo ke krátkým rukávům.

Plánem Zrzky byl hřeben okolo Novodomských rašelinišť. V okolí Blatna – Mezihoří sníh nikde, už zbýval jen jeden kilometr s převýšením sta metrů na místa určená pro běžkování bez strojové úpravy. Už jsem se těšil jak to Zrzce nandám a že proč jsem ji poslouchal.

Ale stačilo pravě pouhých tisíc metrů vzdálenosti a byl sem rád, že občas poslouchám. Půl metrů krásného zmrzlého sněhu s lehkým čerstvým popraškem. Zažil asi jedno z nejkrásnějších běžkování. Bylo to od Černého rybníka po Horu Svatého Šebestiána, přes Novodomská rašeliniště. Právě i v tomto jsou Krušné hory kouzelné, na malém prostoru se dokáží neuvěřitelně proměnit.

Tvrdívá se, že jsou ty zimy rok od roku horší a horší, teplejší a teplejší, sněhu míň a ještě méně.

Poslední dvě zimy opravdu byly nicotné. Současná zima roku 2014 je jakž takž. V nížině sucho ale na horách si můžeme užít bohovského běžkování, třeba po západním Krušnohoří.

Ale vzpomeňme si i na zimy tak pět let nazpět, kdy tři tato roční období po sobě jdoucí byly celkem kruté.

A co na to rok 1907?

P.S. Kostel na obrázcích a na pohlednici jest totožný.