Marzebilla

Die Marzebilla. (Marcipánka.)

V krajině Krušných hor byla ves jménem Pressnitz (Přísečnice, okr. Chomutov – (ves byla zničena v r. 1974) je hora se jménem „ Bartelwulfenberg“ (Vlčí vousy). Zde prý byl před lety zámek. Jeho majitel měl mít dceru, která když vyrostla, odešla do ženského kláštera

Zde měla poté milostný poměr s jakýmsi rytířem a ten brzy nato padl do pasti lupičů a zemřel. Ona utekla a zemřela v bídě. Od té doby se často zjevuje v Císařském lese u Pressnitz a nebo v Císařském lese Slavkovském u Bečova. Nechává se vidět a je obecně známá pod názvem Marzebilla. Má na své jedné ruce navlečenou plechovou rukavici . Často se převtěluje, ale hlavně se zjevuje jako stará babka. Jednou prý jel rolník s povozem z vesnice Neudorf (Nového dvora – obec zničená v r. 1975) do lesa pro dřevo a co se nestalo?

Tu se náhle jeho povoz zastavil a nemohl z místa. Podíval se dopředu a spatřil na čelním konci oje starou babu, která má na ruce jednu rukavici z plechu a hned v ní poznal Marzebillu. Požádala ho, jestli by mohla přisednout a jet s ním.

Rolník jí řekl, že bude asi s tou rukavicí příliš těžká, ale už seděla vedle něho. Když nechtěla sestoupit, udeřil jí tak, že spadla na zem. Když ale rolník přijel domů, lehl si do postele a zemřel do osmi dnů. Jeho mrtvola pak ale dočista zmizela. Teprve po několika letech našel jeden muž který kácel staré stromy v lese kostlivce a jeho přítel v něm poznal podle amuletu na krku onoho sedláka. Také se stalo, že několik ženců kosilo trávu na okraji Císařského lesa. O polednách, když ve vesnici začaly zvonit zvony, objevila se Marzebilla a požádala kosáky, aby se pomodlili. Ti ale na to byli velice líní a projevili nezájem. Když však potom přišli k prameni, aby se napili , našli tam krev místo vody.

Jeden ze sekáčů se chtěl přesvědčit a strčil hůl do krvavého bláta. Tu se zjevila Marzebilla, zahalená v temné mlze, promluvila podivnou řečí a žnec se proměnil v popel. Když lidé chodí do lesa sbírat jahody a další plody, tak se jim často ukazuje Marzebilla a zavádí je do nepropustné houštiny. Lidé jí pak proklínají a tak je přenechává Marzebilla svému osudu, modlí se za ně, ale pak je zavede na úrodná místa a nakonec jim ukáže cestu vedoucí domů. V jejím chování je sice vidět určitou zatrpklost vůči lidem, ale nakonec se ukáže její dobrá povaha a slušnost.

(Podle knihy německého archiváře Grohmanna,- Sagen aus Böhmen (Pověsti z Čech). 1863, str. 114.)

(Doplnil a přeložil Frank Nykl.) http://stopar.cs-info.cz/

Dodatek – ( Marzebilla prý nedá dopustit na trampy a často je při jejich ohních navštěvuje. Jakmile uvidíš podivný obláček dýmu který míří z ohniště jiným směrem než celkový kouř a jakoby hopsal a poskakoval, může to být ona – Marzebilla. Můžeš jí i zamávat, bude to vypadat jako když ten obláček rozháníš, ale ona už bude vědět že jsi ji poznal a do rána pak bude hlídat tvůj klidný spánek)