Běžkování nad Chomutovem

Aneb smekám před důchodci.

Krušné hory se ve své podstatě dělí na dvě části. Východní a Západní. Trasy ve východní části jsou vytvářeny občanským sdružením Krušnohorská bílá stopa od Petrovic až po Lesnou. Bývaly i časy, kdy se stopa protahovala až na Bernavu. Nevím proč tomu tak není v současnosti….

Ta západní je pod patronací První Krušnohorské o.p.s.. Protahuje skvělé trasy od Božího Daru až tam někam na Bublavu s možností připojení okolních obcí na tuto páteřní stopu, což dává dohromady 170 km upravovaných tras, navíc v okolí Klínovce je to dalších 50 km. Ráj pro běžkaře, trasy více méně rovinaté.

Dokladem nechť je několikadenní běžkování v západním Krušnohoří – Na běžkách po západních Krušných horách

A tam uprostřed Krušných hor, jak se říká, že pod svícnem bývá největší tma, na jeden kilometr strojové stopy nenarazíte. Nad Chomutovem prostě nic./ Znalci ví, že jedinou, zato kvalitní možností jest 5 km od Hory Svatého Šebestiána, tudíž od Chomutova 20 km Ski areál Satzung /.

Avšak takové běžkování, kdy si musíte dělat stopu a vybírat si trasy do tajemna podle své chuti a nálady mají obrovské kouzlo. Jedině v zimě se můžeme dostat do Novodomských či Novoveských rašelinišť. A i v zimě je to celku vzácnost. Navštívit v zimním čase Kýšovické vodopády, nejvyšší v Krušných horách, má také svůj adrenalin. /Pomineme-li nejvyšší vodopád Blauenthal na německé straně Krušných hor, který však byl vytvořen uměle /. Nehrozí hlášky znící ve ski areálech – „pozor zleva, pozor zprava!“

Je to o kochání, nikoliv o kilometrech. Avšak i takové běžkování otestuje naši výkonnost. Kdo vytvářel stopu v panenském sněhu určitě ví..

A pokud si za parťáky vyberete důchodce neprohloupíte. Mají čím obohacovat. I bez sluníčka to jsou nabíjející dny. Je prožíván čas, který je vlastně vzácný. Nemusí se opakovat až tak často. A učí se s nimi každou vteřinu vnímat.

V hospůdce posluchač povětšinou jen mlčí, jen tak zírá. „Problém“ nastane, když se krásně přehlušují svými zkušenostmi, co dřív poslouchat. Vnímání je věru zajímavé. Samotného posluchače nabiji ta vize, když je poslouchá, že to toho chtějí stále spoustu poznat, dokázat, mnohému se naučit, plánů na několik desetiletí. Šprýmem proloží, vtipné narážky vůči sobě, krásné špičkování. Sálá z nich skromnost, nenáročnost, pokora. Není to o hmotných statcích, je to o pozitivech, o plánech.

A co teprve ve stopě, mám pocit jako by byli někde na okysličené krevní transfúzi, anabolika byla jejich každodenní svačinou.

Všem ostatním se zimou začíná snižovat dech, klesat tep. U nich je to naopak, v čase dlouhých nocí a titěrně krátkých dnů ožívají. Vytahují běžky, nevadí vichr, vločky. Stačí jim i pouhý poprašek sněhu, aby se vybláznili jak caparti. Neodradí je hluboký sníh doprovázený vánicí, kdy tuší, že stopy nebudou. Alespoň těm s kterými poznávám běžkovani po Krušných horách, kde o rolby nezavadíte.

Prostě všechna čest důchodcům, s kterými prožil běžky tam nad Chomutovem.
Zdědil jen pozitivní myšlení či trasy přes rašeliny. A to stačí. Bohatě.