Krušné hory   Krušnohorsky myslet, žít a snít

Krušné hory Krušnohorsky myslet, žít a snít

19. listopadu 2005 Obce a místa

Oblasti: | Komentáře: zatím žádný | 1 413 x přečteno

Boleboř

Spádové oblasti

Orasín |

Boleboř, německy Gottersdorf, leží v horské části chomutovského okresu, 8,5 km severně od Chomutova. Patří k ní také Orasín a Svahová.

Boleboř

Boleboř, německy Gottersdorf, leží v horské části chomutovského okresu, 8,5 km severně od Chomutova. Patří k ní také Orasín a Svahová.

Domy Boleboře většinou lemují silnici, stoupající mírně k severu. Obec proto nemá typickou náves, střed tvoří jen prostor před novou kaplí, nově upraveným hřbitovem a r. 1975 zrušenou školou, ve které byl po rekonstrukci umístěn obecní úřad, pošta a knihovna.

První známá písemná zpráva o Boleboři je z r. 1352: „Gotfridi villa cum Bernaw.“ Vedle tohoto latinského názvu se však jíž r. 1.386 objevuje v Žatecké listovní knize název Boleborz. Tato dvě jména se užívala až do 17. století. Český název označoval zpočátku pravděpodobně jen Boleborův les a teprve později byl přenesen i na osadu, která tam vznikla. Zdá se, že za německé kolonizace byla osada rozšířena a přijala jméno svého lokátora Gottfrieda. V 17. století český název zanikl a byl obnoven až v 19. století ve tvaru Boleboři.

Přes Boleboř vedla stará obchodní cesta z Míšně do Prahy a při ní bývalo v místech za kostelem strážní hradiště.

Boleboř, jejíž kostel sv. Mikuláše měl již v roce 1384 svého faráře, patřila nejdříve k panství Žeberk. V letech 1374-1379 je tam např. uváděn Ota z Bergova. Po 4 letech koupil Starý i Nový Žeberk Téma z Koldic a po dalších držitelích r. 1454 Albert z Konipas, majitel panství Červený Hrádek.

Roku 1516 odkázal Lorenc Glac, tehdejší majitel panství, vše své dceři Anně, provdané za Šebestiána z Veitmile, majitele panství Chomutov. Obě panství tím byla do roku 1554 spojena. Pak ale červenohrádecké panství koupil Kryštof z Karlovic, který po čase začal zase majetek rozprodávat. Pokračoval v tom i další majitel – August z Gersdorfu. Ten začátkem r. 1579 prodal např. Boleboř Linhartu Štampachovi ze Štampachu, majiteli panství Ahníkov. Při pozdějším dělení rodového majetku připadla Boleboř jednomu z Linhartových synů, Janu Jindřichovi a ten ji připojil k Březnu, které mu také patřilo.

Zdejší Stampachové se však zapojili do stavovského povstání a po jeho porážce byli potrestáni ztrátou majetku. Statek Boleboř s poplužním dvorem a pěti vesnicemi dostal do zástavy nový majitel panství Ahníkov-Prunéřov, Jaroslav Bořita z Martinic. Později to vše koupil jeho zeť Florián Ždarský ze Zdaru, Při dědickém řízení byla nakonec Boleboř připojena k panství Ahníkov-Prunéřov.

V letech 1565 – 1622 měla zdejší fara protestantské pastory, pak i zde protireformace zvítězila. Boleboř bývala docela velkou vesnicí, ale třicetiletá válka ji hodně poničila, ještě roku 1654 tam berní rula uváděla 10 pustých chalup. Žilo tam však již 6 sedláků, z nichž jeden také šenkoval a 15 chalupníků, z nichž jeden byl ševcem, druhý tkalcem a třetí krejčím. Dalších 19 poddaných mělo ale domovy zničené a žilo tzv. na obci.

Nová fara byla postavena roku 1716 a nový barokní kostel sv. Mikuláše v letech 1725 – 1729. Ten původní vyhořel. V polovině 18. století je zde zmiňována již škola a r. 1787 je uvedeno 67 domů. Od roku 1729 zde již stál lovecký zámeček obdélníkového půdorysu s polopatrem a vikýřovými okny v mansardové střeše. V současnosti jej využívá Správa lesů města Jirkova.

Kromě zemědělství zajišťovalo obživu obyvatel zhotovování různého dřevěného náčiní a nádobí. Po Lužci tehdy také plavili až do Jirkova dřevo. Roku 1794 bylo v Boleboři 71 hospodářství, ale jen dvě byla trochu větší. Dále zde byl i mlýn a ve vsi žilo 399 osob. Sommer ve své topografii uvádí r. 1846 již 78 domů a 441 obyvatel a dále vypočítává majetek, patřící vrchnosti: lovecký zámek, poplužní dvůr, ovčín a myslivnu. Ve vsi byl také již hostinec. Roku 1850, kdy se obce staly samostatnými správními jednotkami, se i Boleboř stala obcí.

Roku 1869 byly k ní připojeny osady Orasín, Mezihoří a Zákoutí, tehdy ještě pod svými německými jmény. Roku 1880 se ale tyto osady osamostatnily a Orasín se k Boleboři vrátil až roku 1954. O rok později, ale jen do roku 1976, byla součástí Boleboře i Pyšná a od roku 1960 patří k Boleboři také Svahová. Drive patřily k Boleboři také 2 pily -tzv. Feudel Brettmuhle (Feudel Ságe Můhle) na Lužci, 1 km SSV od vsi a na SZ okraji obce při silnici do Kalku další pila, nazývaná jen Brettmuhle.

Přelom 19. a 20. století byl obdobím největšího rozkvětu Boleboře. Byl tu čilý cizinecký ruch, hlavně ze Saska, kterému se vesnice přizpůsobila. Byly tu čtyři hostince, dva z nich nabízely také ubytování, potřebné obchody i řemeslníci a živnostníci. Hlavní obživu ale poskytovalo obyvatelstvu zemědělství. V blízkém kame­nolomu se také těžil kvalitní štěrk a v místní parní pile se zpracovávala většina dřeva ze zdejších lesů. V roce 1900 byl nalezen vydatný pramen pitné vody a to rozhodlo

tom, že si Boleboř vybudovala vodovod, na který bylo napojeno sedm požárních hydrantů. Hasičský sbor byl založen roku- 1905. První světová válka sice jeho činnost omezila, ale po jejím skončení se členská základna zase rozrostla.
Po druhé světové válce vznikla v Boleboři sedmičlenná česká správ­ní komise, nahrazená r. 1946 místním národním výborem.

Nově usta­vený dobrovolný hasičský sbor měl brzy plné ruce práce, rok 1947 byl na požáry opravdu bohatý. Nejdříve hořelo tři týdny v září na raše­liništi v Hoře Sv. Šebestiána, v říjnu hořelo v Hoře Sv. Kateřiny a 27. říj­na vypukl v pravé poledne velký požár v Boleboři. Bylo tehdy mimořádné sucho a foukal silný vítr, takže do půl hodiny se požár roz­šířil a zničil kostel, faru, farskou stodolu a 12 obytných domů. Sjelo se k němu přes 30 hasičských sborů. Tentýž den hořelo ještě v Jindřišské a v jirkovském sběrném táboře Němců, určených k odsunu.

Nový rozmach Boleboře nastal koncem 50. let a v průběhu 60. let. Velkodůl Čs. armády dal přestavět bývalý hostinec na své rekreační středisko. O pobyt v něm byl velký zájem a řada lidí se také rozhodla koupit si zde neobydlenou chalupu nebo pozemek a vybudovat si re­kreační bydlení. Ve stejném období byla postavena také zemědělská farma Boleboř St. statku Chomutov, zaměřená na chov jatečného skotu.

Ruiny kostela i vyhořelých domů vsak v obci stály až do roku 1959, kdy byly odstraněny. Trvalo přes třicet let, než se zrodila myšlenka na postavení nového kostela. Díky sponzorské pomoci bývalých německých obyvatel mohla být 23. srpna 1993 slavnostně vysvěcena nová kaple sv. Mikuláše. V roce 1999 k ní byla při­stavěna věž a v srpnu 2000 byl do ní zavěšen a vysvěcen zvon z Orasína.

V Boleboři zůstalo zachováno několik dobře udržovaných hrázděnek – domů s hrázděným patrem. V se­znamu nemovitých památek jsou zapsány čtyři – č. p. 6, 10, 13 a 14. Dále zde stojí u silnice před vjezdem do obce, poblíž zemědělského areálu, barokní socha sv. Donáía z roku 1744.

V současnosti jsou v Boleboři dva obchody s potravinami, u jednoho je i pohostinství, obec je plně elektrifi­kovaná a telefonizace byla dokončena v polovině 90. let. Bývalý zemědělský areál je zprivatizovaný a za­městnává nejvýš 10 lidí. Bývalé rekreační středisko ČSA bylo uzavřeno a jeho další osud dosud není vyjasněn.

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (1hlasů, průměr: 4,00 z 5)
Loading ... Loading ...

Co by Vás mohlo zajímat




© 2019 Krušné hory Krušnohorsky myslet, žít a snít. Kontakt: krusnohorsky@krusnohorsky.cz