Nejodlehlejšími kouty

Jelení – býv. zajatecký tábor a důl 3km – býv. Rolava – Jelení potok –
rozc. U Velkého močálu 8km – rozc. u Jeleního vrchu 10km – Jelení 12km
Jako bychom chodili po šumavských Pláních, tak půvabná a přemýšlivá je
krajina Přírodního parku Jelení . Odlehlá místa nabízejí nedaleko státní
hranice i spoustu zajímavostí – od cenných přírodních lokalit až po
unikátní zbytky někdejšího důlního díla. cestou nesmíme zapomenout na
občerstevní, nikde na občerstvení nenarazíme.Jen pár chalup dnes připomíná dnes osadu Jelení , ležící v jednom z
nejkrásnějších údolí při Slatinném potoku.
Z osady se vydáme po silnici směrem ke státní hranici (pro pěší a cyklisty).
Z hlavní komunikace uhýbající z údolí vpravo u zákazu vjezdu pokračujeme
vedlejší silničkou mírně vlevo nádherným údolím. Silnička se stáčí vlevo,
stoupajíc mírně k lesu . Procházíme mezi vysokými smrky, po levé straně
máme Velký močál s rozsáhlými porosty borovice blatky, brusnicí či
masožravou rosnatkou okrouhlolistou. Nad rezervací je hráz nádrže, která
sloužila jako vodní zdroj pro blízké cínové doly a třídírnu.
Pozůstatky zvláštního , skoro až depresi nahánějícího pocitu nalezneme pár
kroků od naší cesty, vpravo za Velkým močálem. Nejprve mineme malý lom, pak
se ocitneme na křižovatce silničky se širokou cestou. Vpravo zarůstá skelet
třídírny a zbytky zdí připomínající někdejší haly a další zařízení dolů na
cín provozované fašisty během války.

Důl I. měl 120m hlubokou jámu, z ní v hloubce 60m vybíhaly průzkumné štoly.
Důl II. byl hluboký 175m. Vstup na poddolované území je nebezpečný a není
povolen – vystačíme pohledem z cesty. na opačné straně naší silničky pak
byl zajatecký tábor – 18 ubykacích bydleli zajatci z celé Evropy. Silnička
nás přivede k okraji lesa na turistické rozcestí ubývalé Rolavy. Vybereme
se červenou turistickou a dáme se vlevo po travnaté cestičce k Rolavskému
vrchu (950m). Stáčíme se po jeho úbočí po širší cestě. Scházíme do hezkého
údolí Jeleního potoka, jdeme po silničce k okraji Velkého močálu, stáčíme
se vpravo, pokračujeme vysokým smrkovým lesem na další rozcestí, odtud
pokračujeme ostře vlevo a mírně stoupáme po svazích Jeleního vrchu. Po pár
krocích jsme na vidlicovitém rozcestí – červená uhýbá vpravo, my sledujeme
cestu, provázenou elektrickým vedením. Mezi lesem a loukami scházíme ke
Slatinnému potoku a vracíme se do osady Jelení.