Stoletá hájenka Tišina

Hájenku Tišinu jsem pro sebe objevil počátkem devadesátých let minulého století, kdy jsem se po zakoupení svého prvního horského kola začal více pohybovat po okolí Chomutova.
Hájenka se nachází v Bezručově údolí v místech, kam už drtivá většina turistů korzujících po turistické stezce nedojde.

Leží asi 4km za místem, kde stával Třetí mlýn u cesty vedoucí na Horu svatého Šebestiána. Stavba působí i přes svou současnou zbědovanost úžasně a trochu magicky.

Stojí na samotě, v místě kde je to každým směrem k další civilizaci několik kilometrů. Když jsem ji poprvé spatřil, byla sice už opuštěná a chyběly jí dveře a okna, přesto měla to, čemu se říká genius loci neboli ducha vládnoucího na určitém místě, tedy něco, co nedokážeme přesně definovat, přesto nás to k místu poutá.

No, od mého prvního setkání s hájenkou uběhlo už téměř dvacet let. Loni před Vánoci jsem si na ni vzpomněl a začal přemýšlet o tom, jestli ještě vůbec stojí. Co je lepšího než se osobně přesvědčit. V pěkném, mrazivém počasí s trochou sněhu jsem se s foťákem pustil pěšky do té zajímavější a opuštěnější části Bezručova údolí. Po hodince ostřejší chůze jsem k ní došel. Datum vzniku na fasádě napovídá, že letos je hájence opravdu 100 let.

Pravda, zub času a to, že v ní nikdo nebydlí a neudržuje ji, je na ní vidět, nicméně někdo ji alespoň zabezpečil a osadil ji dveřmi a okny. Možná to byl pokus o její rekonstrukci ale v místě kde není elektřina a nežijí žádní lidé, je to úkol pro opravdového nadšence s pytlem peněz.

Mě se ale hájenka přes to velice líbí, má totiž všechno, co takové místo má mít. Lesnaté svahy romantického údolí s říčkou Chomutovkou na dohled a s dalším potokem vedle domu. Asi 500m proti jeho proudu se nachází Medvědí vodopády . Nedaleko pod Horou svatého Šebestiána jsou zbytky železničního mostu a zaniklé trati z Křimova do Reitzenhainu. Místo má také svoje strašidla byť se jejich výskyt neváže přímo k hájence.

Pověst praví, že za Třicetileté války měla Švédská vojska v těchto místech v údolí rozbitý tábor. Pro jakýsi vážný kázeňský přestupek zde bylo popraveno šest Švédských vojáků, kterým ještě před smrtí uřezali nosy a pohodili je v lese. Nekompletní duše Švédských vojáků prý od té doby po nocích prohrabávají listí v lesích okolo hájenky a hledají své nosy.

Hájenka a zajímavá místa okolo ní určitě stojí za návštěvu.