Když ladí orchestr v Krušných horách

Podzim udeřil v plné síle. Nejdříve se nám jen tak lehce pochlubí svou barvou sytě červená divoká višeň.

Aby nás poté ohromily javory, začínají svou symfonii v korunách stromů, které jsou nejdříve jemně oranžové, aby plynule během několika dní přešly do temně červené, čím blíže ke kořenům jsou některé lístky ještě zdravě zelené.

Do toho se přidává symbol Krušných hor – jeřabina, kde se v harmonii pyšní ruměnci jak plody tak její listy.

A to vše umocní buky, které se rovnoměrně zbarvují od lehce žluté až po zlatavou barvu. Orchestr barev nám tak krásně ladí, až se nám nechce dýchat, aby snad zbytečně jeden jediný lístek nepoznal pozemskou tíži. Jeden jediný lístek, který by zmírnil tu krásu.

Jsou nádherné stoleté bukové lesy se svou majestátností.

Nesmíme ale zapomenout ani na malebné břízky se svým jantarovým nádechem, jejichž lístky nám jak zlatavé dukátky připadají. A když se podíváme pod samotné břízky? Jako by piráti pod břízky vysypali truhlu plnou zlatavých mincí.

Pak dirigent dokončí poslední takt, přijde pořádný severák a jako když utne, orchestr dohrál.

P.S. Zatím jsem v Krušných horách neobjevil javorový les, pokud by někdo znal, poradí ?