V tomto jsem konzervativní, pokud navštěvuji nějakou lokalitu, tak už nerad střídám ubytování, zvláště když není důvod a je spokojenost. Takže Koliba u Medvěda…
Miluji Krušné hory ve své celé délce, ale přiznávám, že více mne to táhne do té západnější, ať mi východní část promine. Oba dvě části jsou si totiž dost odlišné.
Další díl pokračujícího příběhu tedy pokračoval v okolí Horní Blatné, sice s návštěvou povětšinou již známých míst, ale v jiném čase, což dává těmto místům další nepoznané záběry a možnost pochopení těchto hor.
První den to byla projížďka po přírodním parku Zlatý kopec s návštěvou vysvěcené kapličky na bývalém Mílově a návštěva našich sousedů s výhledy nad Braitenbrunnem a pak cestičkami s krkolomnými sjezdy do Johanngeorgenstadtu. V lesích mezi těmito městečky je ukryt Sportpark Rabenberg s plaveckým bazénem, lezeckou stěnou a spoustou dalších sportovních aktivit. A v lesích najdeme čtyři různé singltreky s různou obtížností v délce přes 60 km.
Druhý den jsem zůstal nejprve u našinců a potěšil se návštěvou snad nejhezčích míst, což kromě Přebuzi jsou Jelení a Rolava. Nově jsem objevil mezi těmito místy červené turistické značení, vhodné i pro kola, které vede přes přenádherné Rolavské vřesoviště a návštěvy Lichého jezírka, v mapách jej najdeme pod názvem Rolavský rybník, ale ten místní název se mi zdá líbivější. Ještě na skok do Erzgebirge na nejvýše položenou přehradu Carlsferd v celých Krušných horách, tím pádem není sjezd k nádrží nijak drastický, pak už okolo Malého Jeřábího jezera přes Korec zpět do Čech.
Třetím dnem byla výstup na nově zrozenou rozhlednu na Klínovci , která však proběhla až po návštěvě traverzu na sjezdovkách, kdy bylo úžasné pozorovat mlhu, která nám poskytovala pohled jak na mořskou hladinu. Občerstvení proběhlo na Ježíškově cestě , nikoliv pro zvířátka, ale pro dvounohé tvory.
Čtvrtý, poslední den bylo objevení úžasné stavbičky Občerstvení u Červené jámy .
Odtud po červené přes snad nejznámější krušnohorský rybník, tím jest Mrtvý rybník na Boží Dar a vychutnání si naučné stezky na Božídarském rašeliništi s povalovým chodníčkem.
Pokud to umožnilo krušnohorské počasí využíval každé svítání a západ pro nabití vnitřního akumulátoru.