Barevné Bezručovo údolí

Patnáct kilometrů trvá ta krása, která je součástí Přírodního parku Bezručovo údolí.

Bezručovo údolí místními nazýváno jako Grundtal. Jedno z nekrásnějších údolí / dle mého subjektivního úhlu pohledu nejhezčí/ Krušných hor. Nejnižší část s nadmořskou výškou asi 340 m n. m. se nachází v jižní části na hranici Chomutova, zatímco nejvyšším bodem je vrchol Menhartického vrchu, který dosahuje výšky 849 m n. m.

Dalo by se rozdělit na tři stejně dlouhé třetiny. Ta první pětikilometrová začíná na konci Chomutova, za rybníkem Hřebíkárna na cyklostezce poděl silnice, kterou lemují statné kaštany. Jednou máme říčku Chomutovku po pravé, podruhé po té levé ruce. Na celé trase mineme postupně devět dřevěných mostků přes říčku. Můžeme se občerstvit jak na I. tak na II. mlýně. Stával i III. mlýn, ale po divoké privatizaci zbyl jen vyasfaltovaný plácek u trojcestí. Na trojrozcestí jedna cesta vede na Křimovskou přehradu, druhá na Kameničku, ta třetí je bez přehrady. Jest to Bezručovo údolí. Po té se vydáme i my. To je prvních pět kilometrů, znalé pro opravdu sváteční turisty. Nenáročné šlapání jak po svých, na kole či na kolečkových bruslích.

Přehrada v Bezručově údolí měla být původně postavena. V místech dnešní retenční přehrázky Černá díra, asi 1 km od trojcestí. Problémem byla kyselá voda přiváděna Chomutovkou z vrcholových rašelinišť, kterou naši předkové neuměli dostatečně upravit, aby z ní mohla být pitná voda. Proto se uskutečnila stavba přehrady Kamenička, v údolí Kameničky.

Druhá třetina je taktéž pětikilometrová. Přibude jen o malinko stoupání. Ubude turistů, zato přibude krásy. Zvláště v čase podzimním nás doprovází do zlatova „opečené“ buky, stoupající do strání. To už máme Chomutovku jen po levé ruce.

V tomto úseku nás překvapí jedna stavební zajímavost. Je to Dieterova štola odvádějící rašeliništní vodu z údolí Kameničky do Chomutovky, do Bezručova údolí. Původně měla být postavena jen desítky metrů nad Kameničkou, ale z důvodů tvrdých skalisek v hřebeni byla vybudována až v horních partií hor. Druhá třetina končí na odpočívadle, u baráčku Tišina. Pro ty zkoumavější vede od domku cestička, po pěti stech metrech jsme u Medvědích vodopádů. Dříve tudy vedla žlutá turistická trasa, která stoupala vzhůru přes vodopády na náhorní planiny Krušných hor. Nechápu jak byla schůdná, při strmosti terénu u vodopádů mi naskakuje husí kůže. Sem se dostanou už trošku zdatnější turisté, kteří již ví a znají.

Na opačné straně údolí, kousek nad Tišinou uvidíme skálu Sedmi nosů. Za název vděčí pověsti, která praví o nálezu sedmi nosů švédských vojáků zavěšených na stromech v době třicetileté války. Těla se nikdy nenašla a tak tu straší zemřelí vojáci a hledají své nosy.

Třetí, závěrečná třetina začíná od Tišiny, je reliéfově nejnáročnější. Bučiny se střídají se smrky a údolí již dostává spíše takovou tu horskou podobu. Můžeme se tu občerstvit ze studánky Krušnohorka, či po 1 km opustit po červené turistické toto údolí. My však vytrváme, už toho moc nezbývá. Před posledním kilometrem nás zaujmou zbytky mostu. Do roku 1986 ještě přetínal údolí a byl součástí železniční trati Křimov – Reitzenhain. Poté byl sestřelen a rozebrán.

A my víme, že už máme Horu Svatého Šebestiána na dohled. Na konci, či začátku údolí, záleží jak pojmeme poznávání údolí bylo tehdy několik mlýnů. Dnes z těchto mlýnu je možné nalézt zbytky náhonu, základy staveb a dokonce osy mlýnských kol. Dva bývaly klasické mlýny a dva sloužily jako pila. Jeden údajně sloužil pro mletí kamení při výstavbě železniční trati Křimov-Reizenhein.

Samotné Bezručovo údolí jest součástí součástí Přírodní parku Bezručovo údolí, na kterém objevíme další zajímavosti:

Necelý kilometr severně od Krásné Lípy na vrcholu Zámeckého vrchu zbytky malého hradu Hausberk, ze kterého se dochovaly příkopy a valy. Přímo v Bezručově údolí a na loukách u Krásné Lípy stojí několik objektů československého opevnění.

Opravdovým klenotem je přírodní památka Krásná Lípa – jediné místo v Krušných horách kde zjara kvete koniklec otevřený.

Přírodní rezervace Buky nad Kameničkou a přírodní rezervace Prameniště Chomutovky či národní přírodní rezervaci Novodomské rašeliniště jehož součástí je u Nového Domu Starý rybník. Ten byl v minulosti majetkem rakousko – uherských drah a byl propojen se začátkem Bezručova údolí, s rybníkem Hřebíkárna. Pokud došlo k poklesu hladiny Hřebíkárny, která dodávala vody do železničního depa pro párovky, bylo použito vody právě z 15 km vzdáleného Starého rybníku.