Krušné hory sněhem zapadané, sluncem osvícené. Krušné hory jsou někdy tvrdá realita , může to být zároveň i krásná pohádka. Rozprávka plná snů, nabíjejících okamžiků.
Záleží jaký úhel pohledu si nastavíme ve svém vlastním vnímání a možnostech.
Tedy pro mne, který v nich prožívá jen volný čas.
Tímto se přiznáván neznám Krušné hory, nežiji v nich. Znám je jen povrchně.
Mám úctu pro všechny, kteří tam žijí bez pohádek.
Když nikam nepospíchám a jen si užívám třeba ten východ od té sekundy, kdy osvítí slunce Auersberg do pozlacení celé krušnohorské krajiny.
Kolik to bylo minut?
Nevím, neřeším v těchto okamžicích čas, řeším abych se ponořil do té krajiny . A vychází to)))
Když se toulám při východech, při západech a jedinou přítěží je batoh s foťákem.