Po okraji Doupovských hor

Je to vždy stejné, večer je v plánu cyklovýlet jak bych objel na kole snad i půl zeměkoule. A s ranním svítáním bych kolo nejraději prodal prvnímu kolemjdoucímu. Před tímto cyklovýletem to bylo obdobné.

Ale nakonec je člověk šťastný, že se dokopal a po návratu se snad malinko může cítit jako hrdobce.

A návštěva míst doposud nepoznaných byla zdařilá. V itineráři jsem si vytyčil čtyři body poznání, k tomu se poté nabalují další zajímavosti.

Šemnická skála, Andělská Hora, kostel ve Svatoboru, rozhledna Bučina.

Přiznávám, že v té dnešní „moderní době“ mi při cyklobádání pomáhají moudré telefony s GPS navigací a aplikací turistických map od největšího českého portálu. Jedinou chybičkou jest, že mají turisticky zmapovanou pouze Českou republiku. Ohledně toulání po německé straně Krušných hor toto řeším stažením určité výseče offline mapy od největšího světového vyhledávače, která je pak v mobilu přístupná 1 měsíc.

Je pohodlnější využívat služeb GPS než fintu dvou bílých pruhů. Už mnohokráte se jelo lesem cestou, cestičkou, pěšinkou a po pár kilmetrech konec, vracet se nechtělo. Tudíž zbývalo jedno jediné. Rozhlednout, zda-li se objeví v lese nějaký strom s bílým, ještě lépe s dvěma bílými pruhy. Což značí že tudy vede cesta, která má cíl.

Vlakem do Hájku, což je poslední zastávka před Karlovými Vary a poté už před námi jen nádherná divočina Doupovských hor, které se vpravo dotýkají hranice Slavkovského lesa. Právě díky svému zákazu přístupu do většiny míst Doupova, jsou tajemné a vlastně nepoznamenané lidskou civilizací. Jsou kopcovité a neskutečně zelené. Toulání se odehrávalo po jejich severním okraji, kde jsou přístupné.

Prvním cílem byla Šemnická skála, i když samotný výšlap až na skálu neproběhl. Šemnická skála je přírodní památka, vyhlášena v roce 1933 a nachází se u obce Šemnice. Důvodem ochrany je znělcová kupa s neobvykle utvářenými skalisky a dalšími geomorfologickými jevy, na níž se vytvořila na skalních útvarech cenná bylinná společenstva skalních štěrbin a drolin.

Torzo hradu Andělská Hora u stejnojmenné obce nám nabídne výhledy na Doupov, Slavkovský les či při tomto výletu stále doprovázející Krušné hory. Samotná zřícenina prochází částečnou obnovou, ale bude to asi běh na dlouhou trať. Samotná skála, na které stojí zřícenina hradu Andělská Hora jest nabita pozitivní energií.

Pro pěší lze jen doporučit naučnou stezku Andělská hora v délce 12 km. Stichův mlýn, dnes s krásnou kapličkou Panny Marie a srubovým odpočívadlem, výstup na Šemnickou skálu, přes Dubinu, Bučinu, dnes pomalu se probouzející lázně Kyselka k Jindřichovu pramenu. To vše nás čeká na naučné stezce, která začíná právě na Andělské Hoře.

Kulturní památkou je kostel ve Svatoboru, v již téměř zaniklé obci na okraji Doupova. Dnes jsou z něho monumentální ruiny, které však začínají procházet postupnou opravou. Kostel ve vojenském prostoru bez základní údržby chátral a v roce 1966 byl dokonce úmyslně zapálen a vyhořel. Něco z bohatého inventáře bylo převezeno do Chlumu sv. Máří, ostatní bylo rozkradeno, nebo zničeno.

Více na v tomto článku.

Zapomenutá rozhledna Bučina – snazší přístup je od Svatoboru. Z druhé strany, po červené turistické od Kyselky je to vcelku krkolomné, od Svatoboru lze k rozhledně pohodlně přijet i na kole.

Rozhledna je volně přístupná, sice je výhled jen půlkruhový ale není důvod váhat s návštěvou. Za zády máme Doupov, který bohužel nevidíme, ale zase nám nabídne výhledy na celý masiv Krušných hor v čele s Klínovcem. Pod námi vidíme meandrující Ohře s lázněmi Kyselka, procházející postupnou renesancí.

Rozhlednu nechal vystavět kolem roku 1880 Heinrich Mattoni. Ten koupil Kyselku s prameny i přilehlým okolím od rodu Černínů. Bučina se tehdy těšila velkému zájmu lázeňských hostů – jeho severní úbočí bylo protkáno lesními promenádními cestami, odpočívadly, altánky a vyhlídkovými místy. Z rozhledny byl tehdy nádherný rozhled po celém údolí Ohře až ke Karlovým Varům na straně jedné, na pásmo Krušných hor na straně druhé.

Více na rozhledna Bučina.

Z Bučiny, tedy po červené turistické následoval sestup s kolem, sice trošku prudký, ale vcelku bez problému byl zdolán.

Na začátku úbočí, po sestupu z rozhledny, nás překvapí poutavá Lesní kaple s výhledem na Ohře. Následuje Kyselka, kde začíná pomalá rekonstrukce, a stále po proudu Ohře, mírně vlnitým terénem, vlevo v dáli Krušné a po pravé, téměř na dosah Doupovské hory. Cíl byl pro mně v Klášterci nad Ohří, kde jsem se oblažil v lázních Evženia jak pramenem tak lázeňskými oplatkami.

Zpáteční cestu si můžeme naplánovat podle stavu mysli a nohou. Navíc železnice vede po celém Podkrušnohoří, vlastně od Chebu po Děčín, takže výchozím bodem nemusí být jen Chomutov…Jen pokud použijeme osobní vlak, s kolem by neměl být problém. Do rychlíku již potřebujeme místenku, kterou si ale můžeme zabukovat i třeba pár minut na pokladně nádraží před odjezdem, pokud je místo.

Najeto 60 km.